Obchod s prádlem

Během školy jsem jednou sháněl brigádu až na poslední chvíli, na začátku prázdnin. V agentuře mi nabídli dvě místa – buď jít pracovat do pekárny anebo prodávat do obchodu s dámským prádlem a oděvními doplňky. Na pekárnu byl potřeba zdravotní průkaz, ten jsem neměl. Sice jsem si ho mohl zařídit, ale představa práce od tří v noci mě nijak nelákala. Vzal jsem tedy prodej prádla.

Následující pondělí v devět ráno jsem se hlásil majiteli prodejny. „Budeš se tu střídat s jednou starší paní. Ta tu bude vždycky od tří do sedmi, ty končíš v pět, takže dvě hodiny budete prodávat spolu. Ale dneska přijde už za chvíli, aby tě zaškolila. Řekne ti všechno potřebné.“ Po pár minutách se paní dostavila, majitel se s námi rozloučil a odjel.

Nebylo nic těžkého naučit se prodávat v tomto obchodě, za půl dne jsem to zvládal s přehledem. Bylo to stále totéž. Přišla zákaznice, něco si vybrala, a buď si to hned koupila nebo si to půjčila na vyzkoušení do kabinky. Takhle to šlo den za dnem. Jediné, o co jsem si trochu dělal starosti, byly peníze – abych neudělal nějakou botu při vracení peněz a aby prostě všechno na korunu sedělo.

Asi o týden později jsem sotva otevřel a už dovnitř vcházela zákaznice – štíhlá, elegantní, pečlivě upravená a nalíčená dáma ve středním věku, na sobě slušivý modrý kostýmek a klobouk ve stejné barvě. Prohlédla si podprsenky, jednu si vyžádala k vyzkoušení a odešla do kabinky.

Po chvíli se závěs rozhrnul a dáma kráčela směrem ke mně, tedy k pultu, za kterým jsem stál. V první chvíli jsem si myslel, že nahoře nic nemá. Měla, a sice tu skoro průhlednou podprsenku, kterou si půjčila na vyzkoušení. Skrz ni byly zřetelně vidět její prsní bradavky s velkými tmavými dvorci.

Musel jsem se opřít o pult, aby to se mnou nepraštilo. Tohle jsem opravdu nečekal. Došla až ke mně a povídá: „Co myslíte, mladý muži, sluší mi to?“ Co na to říct? Když jsem chvíli jen zíral, aniž bych se zmohl na slovo, řekla trochu udiveně: „Trochu jsem vás zaskočila, co? No, promiňte mi, že to tak řeknu, ale myslela jsem, že když už jde chlap dělat do prodejny dámského prádla, je to většinou gay. A vy asi nejste, tipuji…“ „Ne, to nejsem. A jsem tady na brigádě.“

„No dobře, nebudu vás trápit. Zkusím ještě pár dalších. Dejte mi, prosím vás, ještě tuhle, tuhle, tuhle a tamtu.“ Posbíral jsem podprsenky, které si vyžádala a položil je před ni na pult. „Ještě vás, mladý muži, poprosím, abyste mi to vzadu rozepnul.“, natočila se ke mně zády. Rozepnul jsem jí podprsenku, ona si ji hned na místě úplně sundala. „Přece to nebudu nosit zpátky do kabinky, ne? A stejně je úplně průhledná, tak je to jedno.“, vysvětlovala, rozhazovala při tom rukama a odhalená ňadra se jí pohupovala.

Sebrala z pultu vybrané podprsenky a odešla zase zkoušet. Tentokrát už zůstala v kabince. Vrátila se už oblečená a jednu z podprsenek si koupila. Poděkovala za pomoc, rozloučili jsme se a pracovní den pokračoval už zase úplně normálně.

Dalšího rána se dáma objevila znovu, opět těsně po otevření, byl jsem v té chvíli ještě u dveří. Ale k pultu nepokračovala. Došla jenom ke mně, vzala mě lehce za předloktí a pravila: „Můžete pro mě něco udělat? Chtěla bych si přijít vyzkoušet kalhotky, ale abych na to měla klid. Mohla bych přijít už v půl deváté?“ „Ale klidně. Budu na vás čekat.“ „To jste mi udělal radost.“, usmála se a pohladila mě po tváři.

Ráno přišla přesně v půl deváté. Vybrala si asi patery různé kalhotky na vyzkoušení. Správně by se kalhotky zkoušet neměly, ale v zájmu obchodu se to běžně dělalo. Odešla s nimi do kabinky. Za chvíli se závěs rozhrnul a ona tam stála jen ve spodním prádle. „Tak co myslíte, je to dobré?“ „Pěkné.“, odpověděl jsem. „Tak mi to pojďte ještě srovnat zezadu, já si tam pořádně nevidím.“

Otočila se ke mně zády. Přistoupil jsem blíž a začal rovnat ty kalhotky. Tedy ono nebylo moc co rovnat, ale chtěl jsem, aby měla pocit, že něco dělám. I ten velmi letmý kontakt s jejím tělem byl velice příjemný. Její blízkost mě vzrušovala. Naklonil jsem se k ní, co nejblíž to šlo, a zhluboka nasál vůni jejího těla. Skoro jsem zapomněl, co že to mám vlastně dělat.

Rychle jsem se ale vzpamatoval a řekl: „Tak už to je.“ Odpověděla: „A teď zepředu. Já to vidím jen v zrcadle a to není ono.“ Stoupl jsem si před ni a začal trochu pohybovat s okrajem kalhotek. Hleděl jsem jí při tom do očí. „Kam se to díváte? Takhle na to neuvidíte…“, reagovala na můj způsob práce. „Promiňte, zasnil jsem se.“ „Zasnil? A o čem?“ „O vás. Víte, ono je to těžké mít před sebou tak úžasně přitažlivou ženu a zůstat úplně chladný, pracovní.“

„Já že jsem přitažlivá? No to jste mě tedy pobavil. To už jsem neslyšela aspoň dvacet let.“, rozesmála se. „No vidíte, tak to slyšíte teď. Určitě už vám to chtělo říct hodně chlapů, ale měli před vámi respekt. Ale já jsem z vás tak naměkko, že už nemám problém to říct.“ „Dejte si sprchu, to vám pomůže.“ „Dal bych si. Ale společně s vámi.“ „To už trochu přeháníte, mladý muži, ne?“, podívala se poněkud přísně. „Nepřeháním. Teď říkám, co cítím. A je to nádherný pocit, že nemusím nijak lhát sobě ani vám.“

Upřeně na mě hleděla a nic neříkala. Bylo zřetelně vidět, jak prudce jí tluče srdce. Pomalu jsem se k ní přibližoval. Když už jsem byl jen asi patnáct centimetrů od ní, nasadila opět vážnější výraz: „Co chcete udělat?“ „Políbit vás.“ „Tak to tedy ne!“ „No dobře. Neudělám nic, co by vám vadilo.“, vrátil jsem se zpět na zhruba půlmetrový odstup. „Tak jsem to nemyslela. Já se s tím akorát nějak nedokážu vypořádat.“

Začal jsem se zase přibližovat. „Ne!“, zastavila mě v asi pěticentimetrové vzdálenosti, „Ale neutíkejte mi.“, chytila mě za ramena. „Ještě chvilku, až se na to připravím.“ Hleděli jsme si zblízka do očí. Spíš než oči jsem se ale snažil sledovat její rty. Po krátké chvíli jsem na nich zaznamenal náznak úsměvu. Přišel ten správný moment.

Vyrazil jsem opět směrem k jejím rtům. V první vteřině se pokusila trochu vzepřít, ale pak s veškerou snahou skončila. Naopak po prvním dotyku rtů si mě celého přitáhla ještě blíž, vysloveně tělo na tělo. V dalším líbání pak byla mnohem aktivnější než já.

Po pár minutách jsem se osvobodil. Uvědomil jsem si totiž, že mě čeká otevření obchodu. Zkontroloval jsem čas, bylo to dobré zbývalo ještě sedm minut. Rychle jsem ze sebe shodil oblečení, dámě stačilo sundat podprsenku a kalhotky. Opřela se zády o zadní stěnu kabinky, pro mě nebylo nic lehčího, než ji uchopit rukama za půlky a hladce ho do ní zasunout.

Ještě mě s předstihem upozornila: „Dejte pozor, mladý muži, nic neberu.“ Mírná komplikace, ale co se dalo dělat. Brzy jsem dosáhl vrcholu – s tak vzrušující partnerkou ani nebylo divu. Vytáhl jsem kapesník a udělal se do něj. Sice jsem také uvažoval přeběhnout do skladu k umyvadlu, ale přece jen bylo do prodejny trochu vidět z ulice. Chvíli jsem pak ještě oddychoval s hlavou mezi jejími ňadry. Myslel jsem na to, jak si to užila. Ale tvářila se hodně spokojeně, takže asi to špatné nebylo.

Opět jsem zkontroloval čas. Za minutu otevřít. Rychle jsem se oblékl a šel odemknout prodejnu. Dáma se mezitím oblékla také, už za zataženým závěsem, a pak s původně vybranými kalhotkami přišla k pultu. „Zabalte mi je, prosím vás, všechny. Ráda jsem u vás nakoupila.“ „Mně bylo také velkým potěšením. Pro vás jsou tu dveře vždycky otevřené.“ Ještě od dveří mi velmi smyslně zamávala.

Do konce mé brigády už znovu nepřišla. Na jednu stranu je to škoda, byla opravdu neskutečně přitažlivá. Ale současně jsem byl rád, že tak nehrozily žádné komplikace, kvůli kterým by mohl být mé brigádě rychlý konec. Takže se to celé vlastně událo nejlépe, jak mohlo.

Autor:
Datum přidání: 1. 1. 1970
Povídka přečtena: x
Hodnocení povídky: